close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Naučte se být šťastná

25. prosince 2007 v 8:00 |  diety & tipy
Obavy a starosti mohou být užitečné, pokud mají kapesní rozměry. Když se vám ale vymknou z rukou a začnou vám vysávat energii, je na čase s tím něco dělat. Dělat si starosti není v našich hektických životech ničím výjimečným - spíš by se dalo říct, že jde o epidemii, která dřív nebo později postihne téměř každého. Začíná to nenápadně (Nenechala jsem náhodou doma zapnutou žehličku?) a končí představami toho nejhoršího (Není příčinou těch mých věčných migrén mozkový nádor?).

Proč se však neustále dopředu něčeho obáváme, když sami dobře víme, že nám to k ničemu není? "Strach k člověku prostě patří, protože nám umožňuje přežít. Mobilizuje naše síly a schopnosti," vysvětluje psychoterapeutka Pavla Rozmarová. Podle ní tak má strach i svou pozitivní roli. "Pokud ho cítíme, předvídáme číhající nebezpečí, a můžeme se včas rozhodnout, jak se mu vyhnout. Tak je docela užitečný. Kdo jej necítí s nenaučil se s ním pracovat, často bývá v životě méně úspěšný. Na druhé straně by však tento strach měl mít spíš kapesní rozměry. Pokud s ním totiž neumíme zacházet, snadno se nám vymkne z ruky a začne se rozpínat." Jestliže tedy máte pocit, že vám obavy začínají přerůstat přes hlavu, nabízíme vám několik rad, jak se přestat trápit a začít zase žít.

1 Umění trápit se není vrozená vada

"Dělám si starosti snad o všechno a nepamatuji si, že by tomu kdy bylo jinak," přiznává Lenka, dvaatřicetiletá zdravotní sestra. Psychologové se ovšem shodují, že utrápenost jako vrozená vlastnost neexistuje. Tento povahový rys si spíš můžeme osvojit ze své rodiny či nejbližšího okolí. "Samozřejmě nás poznamená, pokud se strachem ne moc úspěšně bojovali naši rodiče. Je dost těžké zkusit to dělat jinak," říká psychoterapeutka Rozmarová. Pokud jste vyrůstala v podobné rodině, zaujmout jiný postoj může být celkem složité, stejně jako pro Lenku: "Když jsem vyrůstala, moje matka byla těžce nemocná, takže obavy různého druhu byly v naší rodině neustále."

Nejde však o to, co se nám v životě přihodí, ale jak se k tomu umíme postavit. Někdy je tak nezbytné vyhledat i odbornou pomoc. "Je-li právě toto vaším slabým místem, těžko tomu budete čelit bez pomoci terapeuta nebo léků, pokud se dostanete do složitějšího životního období," míní psychoterapeutka. "Vyhledat pomoc ale není hanba, je to spíše moudré rozhodnutí, které vám pomůže mít nad životem větší kontrolu a mít z něj větší radost."

2 Naučte se žít s nejistotou

"Nesnáším, když nevím, co mě čeká. Nejraději bych znala odpovědi na všechny otázky, a proto mám vždy po ruce plán A, B, a někdy dokonce i C, prostě řešení pro všechny případy," tvrdí osmadvacetiletá produkční Karolína. Někomu to může připadat stěží uvěřitelné, ale lidé jako ona by mnohdy raději s jistotou dopředu věděli negativní výsledek, aby se na něj mohli připravit, než by v nejistotě čekali, co se stane.

"Starosti a trápení se vším možným nás provázejí zejména v obdobích životních změn, kdy je jasné, že jedna etapa končí a my se vydáváme do nějaké nové, o níž toho zatím moc nevíme a vůbec netušíme, zda a jak ji zvládneme," objasňuje Pavla Rozmarová. Řeč je přitom o situacích, které v určitém stadiu života musíme řešit všichni. "Jsou to například momenty, kdy se rozhodneme pro společné bydlení s partnerem, nebo dokonce sňatek, narození dítěte, stěhování, změna práce, rozchod s partnerem, odstěhování se od rodičů… Řadou podobných situací jsme procházeli v minulosti, takže nás uklidní, pokud jsme je dobře zvládali. Když víme, že nám to nešlo, máme větší strach." Mnohé takové situace jsou pro nás ale úplně nové. Pak děláme kroky na neznámé půdě a potřebujeme podporu svých nejbližších: když se nám jí nedostává nebo si o ni nedokážeme říct, máme větší strach.

Jediná životní jistota je ovšem to, že jednoho dne zemřeme, jinak nic. Proto bychom se neměli bát si přiznat, že máme strach z toho, co nás čeká zítra nebo za měsíc. Jistě se najde někdo, kdo nám bude schopen poskytnout podporu.

3 Uvědomte si, že všechno se dá zvládnout

Určitě znáte lidi, kterým strach svazuje ruce tak, že raději nic neudělají, jen aby nic nezkazili. Lidi, kteří se stále sami musí ujišťovat, že je vše bezpečné a v pořádku a kteří podobná ujištění neustále vyžadují i od svého okolí. Někomu strach velí donekonečna obíhat lékaře, mýt si ruce, utrácet za množství pojistek proti všemu, nevlézt do letadla, nebo dokonce ani do výtahu. Jenomže v životě máme málokdy kontrolu nad tím, co se stane. Každý den přijdou miliony lidí o práci, zdraví nebo ztratí někoho blízkého. Žádné obavy vám nepomohou něčemu podobnému předejít. A když už se to stane, berte nepříjemnou zkušenost jako životní výzvu. "Maminka mi zemřela, když mi bylo osmnáct," říká třicetiletá kadeřnice Monika. "Jednu dobu jsem se trápila obavami o to, kdo bude při mně, když se budu vdávat, když budu vychovávat děti. Teď jsem vdaná, mám syna, a i když mi máma chybí, občas jsem ráda, že nemusím řešit to, co moje kamarádky, když jim maminky mluví do výchovy dítěte. Já to dělám po svém."

4 Neberte si obavy do postele

Jestli patříte mezi ty, co chtějí mít neustále všechno pod kontrolou, nejspíš se kvůli starostem mnohdy ani nevyspíte. Existuje na to dokonce vědecké vysvětlení: příliš zaneprázdnění a vystresovaní lidé mají vyšší hladinu stresového hormonu kortizolu, který jim zkrátka nedovolí usnout. Místo toho jim hlavou běhá, co všechno musí v nejbližších dnech udělat, případně na co zapomněli. "Stalo se pro mě pravidlem, že když je toho v práci moc, nemohu spát. Přemýšlím nad tím, co všechno musím zařídit, komu mám zavolat, poslat e-mail. Kdyby to šlo, nejraději bych to udělala hned, ještě v noci," říká sedmadvacetiletá PR manažerka Pavlína. "Nejhorší je, když se k těm starostem přidají ještě pochybnosti, jestli jsem na něco nezapoměla a nehrozí nějaký průšvih," dodává. Co s tím? Pravda je, že často pomůže probrat takové strachy nad lahví dobrého vína s kamarádkou nebo partnerem. To se ovšem nedá dělat každý den. Jestli vám starosti nedají spát, sepište si je večer na papír. Když se ráno vzbudíte, projděte si seznam a promyslete, jak se s nimi můžete poprat. Uvidíte, že nejméně polovina z toho, co na seznamu najdete, jsou zcela neopodstatněné obavy.

5 Pojmenujte svůj strach

Jsou mezi námi tací, co si nedovedou připustit, že nějaké obavy vůbec mají, a raději je potlačují a tváří se, že jsou pány situace. Přitom je podle psychologů mnohem zdravější své obavy někomu sdělit nebo je třeba sepsat do deníku a klidně si u toho pobrečet. Díky tomu často zjistíte, že váš strach je pořád tentýž, jen na sebe bere různé podoby. Až jej dokážete pojmenovat, bude mnohem jednodušší se ho zbavit, a to dřív, než začne vyplňovat váš životní prostor víc, než je zdrávo. Psychoterapeutka Rozmarová proto radí: "Pokud si včas uvědomíte, že trápení, starosti a zbytečné obavy vám už trochu překážejí, zapátrejte, zda ve vašem životě nechybí něco, co by vám přinášelo radost a uspokojení. Snažte se takové věci pro sebe objevit a věnovat se jim. Nestyďte se o tom, co prožíváte, mluvit se svým partnerem nebo s někým, o kom víte, že vás má rád a že mu na vás záleží. Sdílená starost je většinou mnohem lehčí. Může vás inspirovat jiný úhel pohledu toho druhého. Zkrátka, nezůstávejte s tím sami doma, tam se vám může snadno stát, že pánem situace přestanete být vy a velet bude váš Strach."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maggie Maggie | Web | 27. prosince 2007 v 12:24 | Reagovat

Ahojky! Páni, to je svatá pravda....co jsi dostala hezkého pod stromeček?:) (PS: změnila jsem adresu blogu)

2 Andílek Andílek | Web | 29. prosince 2007 v 16:41 | Reagovat

POtřebovala bych, aby se vyučovaly hodiny dobré nálady =oD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama