Proč nemám pevnou vůli?
Proč mám předpoklady ke tloušťce v genech?
Proč musim vypadat tak jak vypadám?
Proč jsem tak strašně slabá, že bez jídla nevydržim jeden jedinej den??
Proč sakra???
Proč musim být tak naivní a hloupá???
Proč si nemlžu nechat poslat úžasná nohy expresní službou, zaplatit a nasadit si je?
Proč?????
Sedím tu před kompem a nevim, co bych napsala. Do břicha mě tlačí pásek od kalhot a žaludek se urputně brání všemu tomu množství jídla, co jsem do něj nacpala. udělala jsem to znova. Přejedla se. před chvilkou jsem měla dopsanej článek. Docela dost dlouhej na mě. O mně, o přejídání, anorexii a blogu. A taky o vás. Teď mi milej blog oznámil, že tam ten článek prostě neni. To mě poser...
Proč se vždycky zklamu, když chci zhubnout, proč jenom? Proč jendou nemůžu mít tak silnou vůli jako vy, abych sem mohla napsat příkladovej jídelníček? Stydim se za sebe, strašně moc se stydim. Když jsem zakládala tenhle blog, říkala jsem si, že je to super nápad, psát sem jídelníčky a tak, prostě věci okolo hubnutí, Nejdřív mi to přišlo trochu praštěný, ale pak jsem se do toho tak vžila. Všem vám moc fandím a věřím, že vy jednou zhubnete. vy jo, ale já? Budu si pořád hrát na tu, která hubne. Ale budu si na ní jenom hrát. protože já to nikdy nedokážu. Je mi ze mě zle. Když jsem se dneska tak krásně ládovala všim tim jídlem, mazala jsem di chleba máslem, můj mozek říkal: "Proř to prosim tě děláš? Bude to strašně blbě. Už přestaň." a to druhý já v mé hlavě? "Jen tak dál, jen se hezky cpi, budeš krásně vypasená, dělej, já chci víc." A já se cpala. Najednou jsem se necpala já, ale nějaká cizí holka, co stála v kuchyni a cpala se potají chlebem, protože kdyby jí nachytala máma, tak začně prohlašovat, že ze mě takhle bude brzo bečka. když jsem dřív chodila na ppinfo.cz a četla jsem tam ty příběhy, vůbec jsem ty holky nachápala. jak můžou prostě nejíst? Bylo mi jich ale především líto, že si nepamatují, jak chutná čokoláda a nebo proto, že musely některé být zavřené někde v nemocnici. Pak tam byly ještě druhé příběhy o těch, které nejdřív týden hladověly a pak se stračšně přejedly. Tenhle druhý případ jsem nechápala už vůbec. Jak to může ten žaludek vydržet?? teď už je chápu, oba dva. Když jsme se dneska tak strašně cpala, vzpoměla jsem si na jednu větu z jednoho z těchto příběhů. "bylo mi jedno, co jsem snědla. V jedný ruce jsem měla okurku, tu jsem zapíjela juicem přímo z krabice a ukusovala k tomu ještě čokoládu." Já jsem ještě takhle nedospěla, jím zatím docela kultivovaně, na normy záchvatovitýho přejímání... Ale stejně se za sebe strašně stydim,. Protože to vždycky prohraju, tuhle bitvu s mojí vlastní psychikou. Chci být silná, stejně jako vy a chci sem taky konečně jednou napsat k jídelníčkuNIC-NIC-NIC. Aby mi bylo jídlo jedno. Ale asi jsem natolik slabá a nebo hloupáa a nebo naivní. Jak si jenom můžu myslet, že to někdy dotáhnu do zdárného konce?? á to nikdy nedokážu, asi ne. Ale na druhou stranu je tenhle blog pro mě další součástí života, stejně jako vy. Strašně moc vám fandím a věřim, že to dokážete. Uplně vás vidim, jak se za rok sejdete v nějaký kavárně, všechny, co se máte v oblíbenejch. Všechny krásný a hubený a číšníci si po vás vykroutí oči. A já? Seděla bych někde v koutku jako myška, ani bych nedutala. Prostě na to nemám. Ale nedokážu přestat, nevim, co bych si počala. S hubnutím mám vlastně někde v dálce budoucnost, že jednou budu hubená (možná). Co já vim, kam se dostanu na školu, nebo koho potkám? Zůstává ale moje hubenost, která by tam někde v busoucnosti mohla být. Víte, já nejsme pro-ana, holek anorektiček je mi vážně moc líto, ale ne těch, co berou anorexii za svůj životní styl. Na druhou stranu je obdivuju, že si ten nabízený kousek čokolády nevezmou a dou si raději zacvičit. Nechápu, jak to dělají. Asi bych potřebovala někoho, kdo by mi řekl, že jsem vypasený vepř. Pak bych to možná brala vážně.. Zítra začnu znova bojovat. S čistým štítem, novými pravidly a cílem. A taky snad s plným žaludkem, abych nemusel tolik jíst. možná, že začínám naposledy... Kdo ví...

Kvůli tomuhle se stydim ještě víc... Co by ON dal za to, aby mohl vypadat jak já?? Já si ale nemůžu pomoct, uvědomuju si, jak moc jsem egoistická, ale nemůžu si pomoct...
p.s. díky, že jset to dočetly až sem, pokud se někdo takový našel...