
Proč???
13. února 2008 v 22:12 | Majuschka | já jenom já
Komentáře
Majusch, jsme na tom stejně. I já jsem si myslela, že to bude všechno strašně lehké, ale když jsem 3 dny neměla v puse čokoládu, najednou mi udělalo v hlavě cvak a já snědla celou tabulku a málem i obal. Pak jsem si napsala (sama sobě) dopis, ve kterém jsem se ke všemu vyjádřila. Založila jsem si desky a z různých časopisů vystříhala modelky, články o hubnutí, rady... Když jsem to všechno poskládala do těch desek a přečetla si to od A do Z. Cítila jsme se hrozně provinile. Kdybych pořád nemlela a začla něco dělat, mohla jsem být dávno hubená, ale já tu dřepív v koutě a jenom si stěžuju. Od té doby jsem se prostě začala víc snažit a můj život se z jedné části točil jenom o tom, kolik jsem snědla kcal a podobně. A tak je tomu i do dneška. Není to o vůli, ale o motivaci...teda aspoň podle mě... Držím palečky... Jinak jídelkáky jsi měla strašně pěkný...!
Majuschko, ja te taky upa chapu, taky bych se nekdy chtela vratit tam kdy snim cokoladu a nic to semnou neudela plotoze sem normalne jedla ae ted kdyz ji snim tak mam vycitky pak hladovim, ae zas kdyz uz sem tady kde sem tak se to jen tak nevzdam , kdy uz se mi znechutila i ta cokolada,bramburky uz bych se asi jen tak pro nic za nic na zacatek nevratila ae estli si o tom chces popovidat tak mi muzes napsat na icq 451605721.a jinak drzim palecky♥♥
Ahoj,
dneska jsem hledala nějaký cviky z power jogy a náhodou jsem zabrousila na tvůj blog... a úplně v tom vidím samu sebe před nějakýma ...no, páni, už to nějakou dobu bude
Chodila jsem na gympl, ve třídě samý hubený, štíhlý holky, všude kolem mě samý štíhlý kočky...a když jsem náhodou potkala nějakou tlustou, tak jsem měla nechutně škodolibou radost, že na tom nejsem tak zle - a to to se mnou nebylo tak špatný, při výšce 170cm jsem měla nějakých 60 kilo. Ale stejně, ty slastný chvíle u lednice, přesně jak píšeš, v hlavě dva hlasy nežer a žer... a já se cpala a v hlavě jsem si malovala jak jednou vyjdu v opatý minisukni a nebudu muset myslet při každým kroku na to jak se mi natřásá sádlo na stehnech... ale u mě vždycky zůstalo jen u těch představ a předsevzetí ![]()
No abych to neprotahovala, ve 23 jsem otěhotněla a před porodem jsem se dostala na úctyhodných 100 kilogramů, a to nekecám. Fotky z toho nemám, ale bylo to něco, šak taky Rézi (moje dcera) vážila 4100g, což je na současný poměry dost cvalík. A potom : 12 kilo jsem nechala na sále, něco vážila malá a taky jsem jí 12 hodin "tlačila" ven
Potom jsem se tak nějak zabývala jinýma věcma než vážením, no zkrátka v září se narodila a já vážila po vánocích 83 kilo. To byla dost sprcha, tak nějak jsem naivně čekala, že ze mě ty kila opadaji samy a nic
Takže loni v lednu jsem si řekla, že je na čase něco s tím OPRAVDU dělat. Jenže já se znám, na cvičení doma jsem zatraceně líná a dodržovat nějakou dietu anebo sčítat kalorie mě taky neužije. To první jsem vyřešila tak, že jsem se přihlásila na všemožný aktivity - zapsala jsem se na břišní tanec, začala chodit s kamarádkama na aquaaerobik, s malou do plavání pro kojence a teď mám ještě tu zmiňovanou powerjogu. A jídlo? Prostě jsem začala jíst a přestala žrát
Samozřejmě jsem se taky zásobila různýma "100% přírodníma a zaručeně účinnýma" práškama, čajíčkama a výtažkama... a ono to fungovalo, i když teda myslim že hlavně proto, že mě motivovaly ty prachy co jsem do toho vrazila ![]()
Takže za rok jsem zhubla 20 kilo. Žádná extra rychlost to neni, prostě občas byly chvíle kdy ta váha dolu nešla za zlaté prasátko, tak jsem na pár dní nebo i týden vysadila, jedla jsem na co jsem měla chuť - ale váha nahoru nešla
Tak jsem ti tady zaplácla hafo místa, jen jsem chtěla říct, že když to holky nevzdáme, tak se to jednou povede, nebude to hned, ale nakonec to klapne. Proboha ale proč si některý jídlo (chipsy, čokoládu) hned znechucovat? Já jsem schopná sníst na posezení celou pizzu a zbytek dne se cpát salátovou okurkou, abych to vyrovnala, ale vždyť dát si něco co máme rády je přece slast... nevím, pořád je mi milejší dát si bez výčitek a v klidu tu svojí žampionovou lásku i s těma okurkovýma následkama na konec a s tim, že pak musim s Rézi na setsafra svižnou procházku, než vzpomínat na to, jak jsem jí kdysi dávno jedla a jak to byl super pocit se do ní zakousnout...
Ahoj Majushko , moc se mi libi jak pises , mas docela zajimavou faormu pisemneho projevu .... Pises tady o celkem zavazny veci vis ja jsem na tom podobne , ale zhruba pred pul rokem jsem nasla dobry zpusob jak prestat tloustnout a to bez hladoveni a zbytecnych diet a jidelnicku podle knizek , jednoduse si muzes jest vsechno ovoce zeleninu i ostatni jidlo a dokonce i sladke , musis jest hodne casto a hlavne to ovoce protoze telo sladke potrebuje co se tyce light margarinu a jogurtu jsou na h.... navic muzou spusobovat rakovinu coz se ovsem jen tak sikovne opomii , dobre reseni je i power joga ale hlavne zlaticko to co mi nejvic pomaha jsou kamaradi , ty jsem pred tim mimochodem taky nemela nemusi to byt spoluzaci ja si nasla skupinku lidi PEER aktivistu tam si clovek dokaze popovidat a zaroven pomaha ostatnim urcite je hodne takovych skupin dobrovolniku a hlavne zapomen na toho strasaka co se schovava casto pod posteli tim myslim vahu , nevaz kazdou chvili to ti nepomuze prvni je dulezite dusevni zdravi usmev a dobra nalada dokazi zazraky . Tohle se uci i na zdravce a i na medicine takze neco na tom musi byt , i kdyby se ti hned nedarilo zhubnout na hezky mily usmev se kazdy cisnik podiva mnohem radeji nez na namyslenou neprirozenou hubenou slecinku .
ahoj, četla jsem tvůj článek. a hrozně mě zaujal. protže já jsem na tom úplně stejně. vlasně jsem 2. já a moje kamarádka. už asi rok si dáváme různá předsevzetí o hubnutí a o nové životě. ale zvrtlo se to tak ják tu píseš ty. ještě před 2 roky jsem byla úplně normální holka . o nějakou postavu jsem se vůbec nezajímala, ale ted vim že bez hezké postavy nikdy nebudu štastná.už přes půl roku se přejídám a zvracím. nejsem nějak tlustá nebo tak moje váha je normální. rodeče mi řikaji, že jsem až hnusná jak jsem zhubla. ale ted už tomu tak neni za měsíc jsem díky přejídání přibrala 10kg. a jsem zase tam kde jsem byla.už nevim jak dál. nechci zvracet ani se nechci přejídat. chci už konečně začít cvičit a splnit si sny které jsem si vysněla.prot ti píšu protože si mysli že ve více lidech by to mohlo jít lépe. chci o sebe pečovat a teké chci začít konečně můj vysněnej novej život. pečovat o sebe a o své tělo protože vim ze opravu moje tělo trpí. dává mi to najevo padáním vlasů a zhroršováním pleti.
jo máš docela příjemnej blog no a k tomuhle článku:každej kdo chce zhubnout tak se podceňuje jako třeba ty když jsem četla viděla jsem to jak se ohromě podceňuješ ano zhubnout nejni jednoduché ale já věřim že to dokážeš(i když tě neznám)a nemusí to na tobě vidět hned ale zkus to pomalu já vím to se to radí když nejsem v tvé kůži ale znáš to přísloví boží mlýny melou pomalu ale jistě .Ano možná to půjde pomalu ale jistě.nemůžeš Na to myslet každý den ber to na vědomí ale s rezervou. Tvůj problém nejni ten že by si to nedokázala vydržet bez jídla tvůj problém je sebedůvěra. a na to by si se měla možná zaměřit víc než na hubnutí. A do ty tví diety ti poradim takovej malej trik: urči si den v týdnu ve kterém budeš moc tvojí dietu malinko porušit dejme tomu pátek tak Ano možná to bude tak že se celej tejden budeš těšit nejvíc na pátek ale aspoň si ve čtvrtek řekneš ne dnes ne až zítra a to je přece úspěch :o)
1) mÁŠ KRÁSNÝ BLOG
2) K ČLÁNKU : PRO JE TŘEBA V AFRICE TAKOVÁ CHUDOBA A ŽE DĚTI NEMŮŽOU JÍST... TEN OBRÁZEK TOHO CHLAPCE MĚ PŘIVEDL DO ROZPAKŮ... NO HRŮZA....
a LIDI V ČR POHRDAJ TÍM CO MAJÍ
všechno je to o víře.
věř si..
ostatní ti taky věří, ty jim taky.. tak proč bys nemohla věřit taky sobě?








Ahoj Majuschko, vím, o čem píšeš. Znám to taky. Je mi ze sebe na nic, když se podívám zpátky a uvidím, že už přes půl roku pořád držím diety, přejídám se, diety, přejídání, nebere to konce a mám pocit, že jsem na tom snad hůř než ze začátku. Chci být štíhlá a normální. Nevyčítat si pořád dokolečka jídlo, stresovat se z toho, přejídata se z toho... Od zítřka chci také začít a už opravdu pořádně, psát jídelníčky, cvičit,... prostě všechno. Věřím, že když se budeme podporovat, tak to zvládneme. Hodně štěstí a hlavně silné vůle zítra. Vím, bude to těžké, ale nejsi v tom sama.
Pa pa