Včera v noci jsem pro změnu nemohla usnout. Jednak proto, že jsem byla vyspalá z noci předcházející a jednak proto, že my myšlenky pobíhaly sem a tam a já jsem jim nemola dát nějaký řád, jak by měly běhat. No nicméně po asi 15 minutách "bezmyšlenkovýho běhání" mých myšlenek se holky s hlavě najednou zastavily a přišly na zcela jednoduchou, až primitivní věc, na kterou jsem vlastně měla přijít už dávno. Celou dobu jsme kolem toho chodila, dočtu se to v každým hubnoucím časopise , ale nepraktikuju to!!! Jak já jsem byla hloupá! (Já přepokládám, že můj objev nikoho nepřekvapí, protože ho nejspíš už taky nějakou dobu praktikujete, ale kdyby se snad našlo pár osob se zpomaleným myšlením ze všech těch diet, jako jsem já ... -Alespoň budu vědět, že v tom nejsem sama... No prostě... Když pořád tak marně hubnu, myslim si o sobě, že jsem tlustá a všechny ty věci kolem toho, zapomínám, že kolem mě pobíhají lidé, kteří jsou hubení. Někteří to mají dané přírodou (potvory) a někteří se o to zasadili sami (ještě větší potvory, protože to dokázali, zatímco já jsem uplně nemožná...). V každým případě jsou HUBENÍ. A mají své určité návyky.... Někteří každý den cvičí, někteří nejí... Je to jejich věc, ať se chovjí, jak chtějí. V každém případě vědí, že jsou hubení, užívají si to, nemusejí nosit sukně až na zem (jakože já jich mám ve skříni hodně..) a nemluví o dietách... Popřípadě si určitě nevedou blog o hubnutí (kterej si ale JÁ povedu dál, i kdybych čirou náhodou zhubla..). Teď si o mně msíte myslet, že jsem prvotřídní blázen a že ty moje kecy nahoře nedávaj vůbec žádnej smysl... No nevěnujte tomu pozornost, já se taky občas nechápu...
V každým případě, když se budu chovat a myslet jako hubený člověk, budu hubený člověk. Myslím tí, že Nicole Richie by ani ve snu nenapadlo přejíst se, protože na to si moc svojí hubený postavy cení, než aby si pak přidělávala práci s tím, že by musela ještě víc cvičit a ještě míň jíst. Ona si svého hubeného těla váží... A chová se k němu hubeně... Určitě ho necpe dortíčkama a čokoládičkou a spoustou rohlíků a všema těmahle ošklivejma věcma... A v tom je podle mě náš problém. Když budeme k našemu tělu přistupovat jako ke hroudě sádla, nebudeme si ho vážit a nebudeme na něj hrdé, budeme podle toho i vypadat. Ten, kdo si myslí, že je hrouda sádla, taky hroudou sádla zůstane. To je fakt. Když se ale teď dopředu budu tvářit, že mám hubený nohy a krásný břicho a budu se podle toho ke svýmu tělu chovat, je větší šance, že se na tuhle lest chytne a začne se jako těla hubený holky chovat a později i vypadat... Nemyslím tím, že bychom měly nosit minisukně, když se na ně necítíme, ale neměly bychom si říkat, že mi leze špek na břiše, i když ležím, zatímco zbytku světa špek neleze, protože leží a břicho by tím pádem měla vypadat hubenější... Navíc hubený lidi jídlo vlastně vůbec nezajímá, právě proto, že jsou hubení. Prostě ho berou jenom jako nutnost pro podávání živin a vůbec ne, jako noční orgie "kdo toho sežere víc a komu bude ráno víc špatně". A taky, hubení lidi berou sport jako koníček. Neříkají si, že musí víc cvičit, aby zhubli, ale aby zůstali krásně štíhlí, popřípadě aby se vešli do těch nejúžasnějších šatů velikosti XS. Prostě podle mýho názoru nestačí jenom hubnout ale i hubeně myslet. A tak jsem to začala praktikovat...
Když nad tím tak ještě dál přemýšlím, takhle je to se vším... Jesltli nás štve, že máme blbý známky ve škole, musíme se sami sebe zeptat, co pro to asi dělají ti více úspěšní? Pravděpodobně nezapnou hnedka po příchodu ze školy počítač a nezačnou prolézat hubnoucí blogy, jasně . Prostě to dělají jinak. A evidentně se jim tim jejich způsobem daří... Neříkám, že se máte třídní šprtky ptát, kolik hodin denně se učí a jeslti při tom jí mrkev, aby na ty učebnice dobře viděla, ale někdy stačí tak málo...
No a po tomhle dumání jsem celá rozradostněná usnula jako špalek. Teď ráno jsem si nařídila budíka o 15 minut dřív, zacvičila si hezky, pochválila se v zrcadle... A teď se jdu co nejrychleji naučit ájinu, ať už to mám z krku...
Hezkou sobotu a nezapomeňte... Myslete hubeně...