Dobrý večer všem .
Omlouvám se, že jsem vás v poslední době zanedbávala, ale abych řekla pravdu, nechtělo se mi sem psát pořád to samý... Že se sice nepřejídám, jím normálně, ale stejně tloustnu, že mě to štve a že nevim, proč to dělám... Prostě jsem si potřebovala srovnat trochu myšlenky, protože jsem se musela v poslední době ptát sama sebe, jestli mi to za to stojí, jestli pak budu vážně spokojenější a jestli mi to přinese ten výsledek, který chci. No a tak jsem se nad tím vším zamýšlela, že je to vlastně smutný, že se dá najít v týhle době a v naší společnosti lidi jenom na internetu, kterejm můžu říct, že hubnu. Už mě prostě unavuje, vymýšlet si výmluvy, že jsem večeřela něco uplně jinýho než doopravdy, že jsem spokojená se svojí postavou a že jsem zhubla díky stresu... Proč prostě nemůžu přijít za svojí nejlepší kámoškou a říct jí, že si nedám ten koláč, protože hubnu? Protože by mě odsoudila. V dnešní době jsou sice všichni úspěšní krásní mladí a hubení, ale pokud se chcete stát jedním z nich, teď myslím tu štíhlost, jste odsouzeni. Přitom ve všech časopisech najdete minimálně jednu rubriku s titulem "vaše tělo" nebo něco na ten způsob. Ale jakmile přiznáte, že s tím něco děláte a že na sobě pracujete, jste divní. Protože nesedíte a nevzdycháte. A když to berete vážně, chodíte cvičit a jíte dietně, jste okamžitě anorektička, nevyznáváte zdravý životní styl. Ale proč??
Já když občas vidím ty mladý holky, jak se cpou párkem v rohlíku, je mi špatně za ně. A potom slyšim, jak si stěžují, že je jejich přítel plácá po zadku a říká, že je ta dotyčná macatá. Ano, je, ale tak ať s tím něco dělá, jeslti chce být jiná? Jak říká jedno hubnoucí motto: "kdyby to bylo lehký, byli by hubení všichni". A je to pravda.
Tak a je to. Trošku jsem si vám postěžovala, zamyslela se sama nad sebou a usoudila, že raději budou poslouchat, že se chovám jako divná anorektička, než sedět doma na zadkua kynout. Nemyslím si, že moje jídelníčky přehánim, nemyslim si, že jsem anorektička. Jsem se svym tělem nespokojená jenom někde a vim, že by přítel nechtěl nějakou vychrtlinu. A já ho nenechám odejít kvůli mé váze.
Takže jaký je z toho závěr? Budu dál hubnout, vyznávat životní styl upravený na mojí osobu a nebudu se stydět za to, že hubnu! Protože jsem hrdá na to, že dokážu říct NE, když si všichni ostatní tu sušenku vezmou. A vy byste měly být hrdé se mnou